III.1. DEKLARACE O VĚDĚ A VYUŽITÍ VĚDECKÝCH POZNATKŮ

Národní politika výzkumu a vývoje České republiky

III.1. DEKLARACE O VĚDĚ A VYUŽITÍ VĚDECKÝCH POZNATKŮ

Verze přijatá konferencí v Budapešti, Maďarsko, 26. 6. - 1. 7. 1999


    1. Věda pro poznání; poznání pro pokrok
    2. Věda pro mír
    3. Věda pro vývoj
    4. Věda ve společnosti a věda pro společnost


Preambule

  1. My všichni žijeme na téže planetě a jsme součástí biosféry. Došli jsme k poznání, že roste naše vzájemná závislost, a že naše budoucnost skutečně závisí na ochraně globálních systémů a na přežití všech forem života. Národy a vědci světa si musí uvědomit, že poznání ze všech oborů vědy je naléhavě nutné využívat odpovědným způsobem (směřujícím) k potřebám a touhám lidí, aniž by toto poznání bylo zneužíváno. Usilujeme o aktivní spolupráci napříč všemi oblastmi vědeckého úsilí počínaje přírodními vědami, jako jsou fyzika, biologické vědy a vědy o Zemi, biomedicína, přes inženýrské vědy až po vědy společenské a humanitní. Zatímco "Rámec činnosti" zdůrazňuje očekávání, dynamiku i potenciální nepříznivé účinky doprovázející přírodní vědy, potřebu rozumět jejich důsledkům pro společnost a jejich vztahům ke společnosti, angažovanost vědy i úkoly a odpovědnosti jmenované v této Deklaraci se dotýkají všech oblastí vědy. Všechny kultury mohou přispívat k vědeckému poznání univerzální hodnoty. Věda musí sloužit celému lidstvu a musí přispívat k tomu, aby každému umožnila hlubší porozumění přírodě i společnosti, lepší kvalitu života, udržitelné a zdravé životní prostředí pro současné i budoucí generace.
  2. Vědecké poznání přineslo pozoruhodné vynálezy, které byly pro lidstvo velkým přínosem. Překvapivě zvýšilo dobu života, byly objeveny léčebné metody pro mnoho nemocí. K naplnění potřeb rostoucí populace se významně zvýšily zemědělské výnosy v mnoha částech světa. Technologický rozvoj a využití nových zdrojů energie vytvořily příležitost k osvobození lidí od namáhavé práce. Umožnily také vznik rostoucí a komplexní škály průmyslových výrobků a postupů. Technologie založené na nových metodách komunikace, zacházení s informacemi a výpočtů přinesly bezprecedentní příležitosti a úkoly pro vědecké úsilí i pro společnost jako celek. Stále se zlepšující vědecké poznání původu, fungování a evoluce vesmíru a života poskytuje lidem pojmové i praktické přístupy, které hluboce ovlivňují jejich chování a názory.
  3. Aplikace vědeckého pokroku i vývoj a rozšiřování lidské aktivity přinesly kromě zjevných přínosů i poškození životního prostředí a technické pohromy a přispěly i k sociální nerovnováze a diskriminaci. Příkladem může být to, že vědecký pokrok umožnil výrobu důmyslných zbraní a zbraní hromadného ničení. Nyní máme příležitost požadovat snížení zdrojů, jež jsou přidělovány pro vývoj a výrobu nových zbraní a alespoň částečnou konverzi vojenské výroby a výzkumných zařízení pro civilní účely. Jako kroky k trvalému míru OSN vyhlásila rok 2000 mezinárodním rokem mírové kultury a rok 2001 rokem dialogu mezi civilizacemi; vědecká obec spolu s dalšími sférami společnosti musí v tomto procesu hrát zásadní roli.
  4. Dnes, kdy tušíme bezprecedentní přínos vědy, je potřeba vést energickou a informovanou demokratickou debatu o využití vědeckého poznání. Vědecká obec i ti, kdo jsou odpovědní za rozhodování musí prostřednictvím takové debaty usilovat o posílení důvěry veřejnosti a o podporu vědy. Předpokladem pro vypořádání s etickými, společenskými, kulturními, mezipohlavními, ekonomickými a zdravotními otázkami je větší mezioborové úsilí v oblasti jak přírodních, tak společenských věd. Vyšší zapojení vědy ve prospěch spravedlivějšího, prosperujícího a udržitelného světa vyžaduje dlouhodobé angažovanost všech účastníků, veřejných i soukromých, prostřednictvím vyšších investic, odpovídající posouzení investičních priorit a sdílení vědeckého poznání.
  5. Většina přínosů vědy je nerovně rozdělena v důsledku strukturální asymetrie mezi zeměmi, regiony a sociálními skupinami i mezi pohlavími. Jelikož se vědecké poznání stává rozhodujícím faktorem produkce blahobytu, jeho rozdělení se stává nespravedlivější. To co odlišuje chudé (ať už lidi nebo země) od bohatých není jen to, že mají méně majetku, ale i to, že jsou více vyloučeni z tvoření a z přínosů vědeckého poznání.
  6. My, účastníci světové konference "Věda pro 21. Století: nový závazek", uskutečněné v Budapešti pod záštitou UNESCO a Mezinárodního výboru pro vědu (ICSU):

    zvažujíce:

  7. kde dnes stojí přírodní vědy a kam směřují, jaký je jejich sociální dopad a co od nich společnost očekává,
  8. že věda 21. století musí se musí stát společným jměním prospívajícím všem lidem na základě solidarity, že věda je silným zdrojem porozumění přírodním a společenským jevům, a že je očekávána její role v budoucnu dokonce větší, tak jak se bude zlepšovat porozumění komplexnost vztahů mezi společností a životním prostředím,
  9. stále rostoucí potřebu znalostí při veřejném i soukromém rozhodování, včetně vlivné role, jíž by měla věda hrát při formulaci politiky a regulačních rozhodnutí,
  10. že přístup k vědeckému poznání pro mírové účely odedávna patří k právu na vzdělání náležejícímu všem mužům a ženám, a že vědecké vzdělávání je zásadní pro lidský rozvoj, pro vytváření endogenní vědecké kapacity i proto, aby občané byli aktivní a informovaní,
  11. že vědecký výzkum a jeho aplikace mají významnou návratnost pokud jde o ekonomický růst, udržitelný rozvoj společnosti, včetně odstraňování chudoby, a že budoucnost lidstva bude více něž kdykoli dříve záviset na spravedlivém vytváření, rozdělování a využití poznatků,
  12. že vědecký výzkum je hlavní řídící silou v oblasti zdraví a sociálního zabezpečení a že další využití poznání má obrovský potenciál pro zlepšení kvality lidského zdraví,
  13. současný proces globalizace a strategickou roli vědeckého a technického poznání v něm,
  14. naléhavou potřebu zmenšit rozdíly mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi tím, že se zlepší vědecká kapacita a infrastruktura v rozvojových zemích,
  15. že informační a komunikační revoluce nabízí nové a účinnější prostředky výměny vědeckého poznání a podpory vzdělávání a výzkumu,
  16. toho, jaký význam pro vědecký výzkum a vzdělávání má plný a otevřený přístup k informacím a k datům příslušejícím veřejnému okruhu,
  17. roli, již hrají společenské vědy při společenské transformaci vzhledem k vědeckému a technickému rozvoji a k hledání řešení problémů, které v tomto procesu vznikají,
  18. doporučení hlavních konferencí svolaných v rámci OSN a jiných i setkání uskutečněných v rámci Světové konference o vědě,
  19. že vědecký výzkum a využití vědeckého poznání musí respektovat lidská práva a důstojnost lidských bytostí v souladu s Univerzální deklarací lidských práv a ve světle Univerzální deklarace o lidském genomu a lidských právech,
  20. že některé aplikace vědy mohou být škodlivé pro jednotlivce i společnost, životní prostředí, lidské zdraví, dokonce mohou možná ohrožovat další existenci člověka, a že příspěvek vědy je nezbytný pro ustavení míru, rozvoj, globální ochranu a bezpečnost,
  21. že vědci mají spolu s jinými hlavními účastníky zvláštní odpovědnost za úsilí o odvrácení těch aplikací vědy, které jsou neetické nebo mají škodlivé dopady,
  22. potřebu provádět a aplikovat vědu v souladu s přiměřenými etickými požadavky vyvinutými na základě zvýšené veřejné diskuse,
  23. že pokračování ve vědě a ve využití vědeckého poznání musí respektovat a udržovat život v jeho veškeré rozmanitosti a i život podporující systémy naší planety,
  24. že existuje historicky daná nerovnováha mezi muži a ženami ve všech činnostech souvisejících s vědou,
  25. že existují bariéry, které brání plnému zapojení jiných skupin obou pohlaví, včetně postižených lidí, nemajetných lidí a etnických menšin, dále uváděných jako "znevýhodněné skupiny",
  26. že tradiční a místní systémy poznání jako dynamické vyjádření pochopení a porozumění světu mohou značně přispět, a historicky přispěly k vědě a technice, a proto je třeba chránit, zkoumat a hájit toto kulturní dědictví a empirické poznání,
  27. že je nutno nové vztahy mezi vědou a společností poměřovat s naléhavými globálními problémy, jako jsou chudoba, poškozování životního prostředí, nedostatečné veřejné zdraví, bezpečnost potravin a vody, zejména ve spojení s růstem populace,
  28. potřebu silné angažovanosti vlád, občanské společnosti a výrobního sektoru vůči vědě, stejně jako neméně silnou angažovanost vědců směrem k společenskému blahobytu,

    prohlašuje toto:

    1. Věda pro poznání; poznání pro pokrok

  29. společnosti, které vede k novému poznání. Toto nové poznání představuje vzdělávací, kulturní a duševní obohacení a přináší technické výhody a finanční prospěch. Podpora základního i cíleného výzkumu je zásadní pro dosažení endogenního vývoje a pokroku.
  30. Vlády prostřednictvím národních vědních politik i jako katalyzátory usnadňovat vzájemné působení a komunikaci účastníků musí uznat klíčovou roli výzkumu při získávání (nabývání) poznání (poznatků), při výchově vědců a při vzdělávání veřejnosti. Vědecký výzkum financovaný soukromým sektorem se stává klíčovým faktorem socio-ekonomického vývoje, avšak toto nemůže vyloučit potřebu veřejně financovaného výzkumu. Oba sektory by měly fungovat v těsné spolupráci a doplňujícím způsobem při financování dlouhodobých výzkumných cílů.

    2. Věda pro mír

  31. Podstatou vědeckého myšlení je schopnost zkoumat problémy z různých hledisek a snažit se o vysvětlení přírodních a sociálních jevů, trvale je podřizovat kritické analýze. Věda se tak spoléhá na kritické a svobodné myšlení, které je nezbytné v demokratickém světě. Vědecká komunita, která se podílí na dlouhodobých tradicích přesahuje národy, náboženství nebo národnosti, bude podporovat, jak je stanoveno v Ústavě UNESCO "intelektuální a morální solidaritu mezi lidmi", která je základem kultury míru. Světová spolupráce mezi vědci je cenný a konstruktivní příspěvek ke globální ochraně a k vývoji mírotvorných interakcí mezi různými národy, společnostmi a kulturami, mohla by dát podporu k dalším krokům v odzbrojování, včetně nukleárního.
  32. Vlády a společnosti by si měly být vědomy potřeby užívat přírodní a společenské vědy a technologie jako nástroje zaměření se na příčiny a důsledky konfliktů. Investice do vědeckého výzkumu, které se na ně zaměřují porostou.

    3. Věda pro rozvoj

  33. Dnes, více než kdy jindy, jsou věda a její aplikace nepostradatelné pro rozvoj. Vlády na všech úrovních a soukromý sektor by měly poskytnout zvýšenou podporu pro výstavbu přiměřené a dobře sdílené vědecké a technické kapacity prostřednictvím vhodného vzdělání a výzkumných programů jako nepostradatelné podpory ekonomického, sociálního a na životní prostředí orientovaného rozvoje.
    To je zvláště naléhavé pro rozvojové země. Technologický rozvoj vyžaduje solidní vědeckou bázi a potřebuje být rozhodně směrován na bezpečnou a čistou produkci, větší efektivitu ve využívání zdrojů a na výrobky šetrnější k životnímu prostředí. Věda a technika by měla být také rozhodně směrována na aspekty větší zaměstnanosti, zlepšení soutěživosti a sociální spravedlnosti. Investice do vědy a techniky je zaměřená jak na tyto úkoly, tak na zvýšení biodiverzity a systémů podporujících život při lepším porozumění a zachování základních přírodních zdrojů naší planety. Úkolem by měla být orientace směrem na strategie udržitelného rozvoje prostřednictvím integrace rozměrů ekonomických, sociálních, kulturních a ekologických.
  34. Vědecká výchova v širokém slova smyslu, bez diskriminace a zahrnující všechny úrovně a modality je základním nezbytným předpokladem pro demokracii a pro zabezpečení udržitelného rozvoje. V nedávné době byly podchyceny návrhy z celého světa o poskytnutí základního vzdělání všem. Je podstatné, že byla plně uznána fundamentální role žen při využití vědeckého rozvoje pro produkci potravin a péči o zdraví a vynaložené úsilí posílilo jejich porozumění vědeckému pokroku v těchto oblastech. Je proto potřebné vytvořit platformu pro vědecké vzdělávání, komunikaci a popularizaci. Zvláštní pozornost dosud vyžadují marginální skupiny. Je více než nutné rozvíjet a rozšiřovat vědeckou vzdělanost ve všech kulturách a oblastech společnosti, stejně dobře jako rozumovou schopnost a dovednosti a zhodnocení etických hodnot, tak jako zlepšit účast veřejnosti na rozhodování ve vztahu k uplatňování nových znalostí. Pokrok vědy činí úlohu univerzit zvláště důležitou v nastolení a modernizaci vědecké výuky a její koordinaci na všech úrovních vzdělávání. Ve všech zemích a zvláště v rozvojových zemích, existuje potřeba posílit vědecký výzkum na vysokých školách a v postgraduálních programech, s ohledem na národní priority.
  35. Budování vědecké kapacity by mělo být podporováno regionální a mezinárodní spoluprací, aby se zabezpečil jak vyrovnaný rozvoj, tak šíření a využívání lidské kreativity bez diskriminace jakéhokoliv druhu proti zemím, skupinám nebo jednotlivcům. Spolupráce mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi by měla být prováděna ve shodě s principy plného a otevřeného přístupu k informacím, rovnosti a oboustranné výhodnosti. V celém úsilí o spolupráci by měla být brána v úvahu rozdílnost tradic a kultur. Existuje odpovědnost rozvinutého světa za posílení partnerských aktivit ve vědě s rozvojovými zeměmi a zeměmi v přechodu. Pomoc při zakládání kritické velikosti národního výzkumu v přírodních vědách prostřednictvím regionální a mezinárodní spolupráce je zvláště důležité pro malé země a méně rozvinuté země. Přítomnost vědeckých struktur, takových jako univerzity, je podstatným prvkem pro výchovu personálu v jejich vlastní zemi , z pohledu jeho následné kariéry v této zemi. Pro tyto a jiné cíle by měly být vytvořeny příznivé podmínky, které budou směřovat k omezení nebo k opačnému směru transferu mozků. Avšak, jakákoliv opatření by neměla omezovat volnou cirkulaci vědců.
  36. Pokrok ve vědě vyžaduje různé typy spolupráce na vnitrovládní, vládní a nevládní úrovni, a mezi nimi, takové jako: multilaterální projekty; výzkumné zájmové skupiny, zahrnující společenství Jih-Jih; partnerství zahrnující vědecké komunity rozvinutých a rozvojových zemí, kde se střetávají potřeby všech zemí a usnadňuje se jejich řešení.; postgraduální studium a granty a podpora společného výzkumu; programy k usnadnění výměny znalostí; rozvoj mezinárodně uznávaných výzkumných center, zvláště v rozvojových zemích; mezinárodní dohody o společné podpoře, hodnocení a financování velkých projektů a široký přístup k nim; mezinárodní panely pro vědecké prověřování komplexních záležitostí; a mezinárodní systémy pro podporu postgraduální výchovy. Nové iniciativy jsou vyžadovány pro mezioborovou spolupráci. Mezinárodní charakter základního výzkumu by měl být posilován významně se zvyšující podporou dlouhodobých vědeckých projektů a projektů s mezinárodní spoluprací, zvláště těch, které mají globální charakter. Z tohoto hlediska by měla být věnována pozornost potřebě kontinuity podpory výzkumu. Přístup k těmto možnostem pro vědce z rozvojových zemí by měl být aktivně podporován a otevřen všem na základě vědeckých schopností. Použití informační a komunikační technologie, zvláště sítí, je rozšiřováno jako prostředek podporující svobodný tok informací. Současně s tím musí být věnována péče k zajištění toho, že použití těchto technologií nepovede k odepření nebo k omezení bohatství různých kultur a nestane se prostředkem nátlaku.
  37. Pro všechny země odpovědné za cíle vyložené v této Deklaraci, ve shodě s mezinárodním přístupem, by mělo být na prvním místě vypracování nebo revize národních strategií, institucionálního uspořádání a systémů financování, aby se posílila úloha věd v udržitelném rozvoji pojatém v novém kontextu. Zvláště by měly zahrnovat: dlouhodobá národní vědní politika bude vyvinuta spolu s hlavními veřejnými a soukromými aktéry; podpora vědeckému vzdělávání a výzkumu; rozvoj spolupráce mezi výzkumnými a vývojovými institucemi, univerzitami a průmyslem, jako součást národních inovačních systémů; vznik a udržení národních institucí pro prověřování a management rizik, omezení zranitelnosti, bezpečnost a zdraví; stimuly pro investování, výzkum a inovaci. Parlamenty a vlády by mily být poizvány, aby poskytly legislativní, institucionální a ekonomickou základnu pro posílení videcké a technické kapacity ve veoejném a soukromém sektoru a usnadnily jejich interakci. Rozhodnutí o vidi a výbir priorit by mily být nedílnou soueástí plánování celkového rozvoje a formulace strategií udržitelného rozvoje. V tomto kontextu , bude nejnovijší iniciativa hlavních vioitelských zemí G8, poistoupit na proces snižování dluhu jistých rozvojových zemí, poispívat ke spoleenému úsilí rozvojových a rozvinutých zemí smirem k vytváoení vhodných mechanismu pro podporu vidy, tak aby se posilovaly národní a regionální videcké a technické výzkumné systémy.
  38. Práva duševního (intelektuálního) vlastnictví musí být náležitě globálně chráněna, a přístup k datům a informacím je nezbytný pro vědeckou práci a pro převod výsledků vědeckého výzkumu do konkrétních (hmotných) přínosů pro společnost. Měla by se přijmout opatření na podporu takových vztahů mezi ochranou práv duševního vlastnictví a šířením vědeckých poznatků, které se vzájemně podporují. Je třeba zvážit rozsah, míru a uplatnění práv duševního vlastnictví ve vztahu ke skutečné výrobě, distribuci a využití poznatků. Je zde ještě potřeba dále rozvíjet příslušné národní právní rámce v zájmu přizpůsobení specifických požadavků rozvíjejících se zemí a tradičních poznatků, zdrojů a produktů pro zabezpečení jejich uznání a adekvátní ochrany na základě sděleného souhlasu obvyklých nebo tradičních vlastníků těchto poznatků.

    4. Věda ve společnosti a věda pro společnost

  39. Provádění vědeckého výzkumu a využití poznatků tohoto výzkumu by měly mít vždy za cíl:
    • blahobyt lidstva včetně snižování bídy,
    • respekt k důstojnosti a občanským právům a celkovému životnímu prostředí,
    • odpovědnost vůči současné a příštím generacím,
    • závazek všech zúčastněných stran ve smyslu těchto významných principů.
  40. Měl by být zajištěn volný tok informací o všech možných využitích a výsledcích nových objevů a nově vyvinutých technologií tak, aby mohly být náležitě prodiskutovány i etické otázky. Každá země by měla přijmout vhodná opatření týkající se etiky v praxi výzkumu a ve využívání vědeckých poznatků a jejich aplikací. Tato by měla zahrnovat povinné procesuální postupy pro slušný a odpovědný způsob jednání s nesouhlasnými stanovisky a odpůrci. Světová komise pro etiku ve vědeckém poznání a technologii UNESCO (The World Commission on the Ethics of Scientific Knowledge and Technology) může být v tomto směru nápomocná.
  41. Všichni vědci by se měli zavázat k dodržování vysokých etických standardů a pro vědeckou profesi by měl být vytvořen zákoník o etice založený na současně platných normách přenesených do nástrojů mezinárodních lidských práv. Sociální odpovědnost vědců vyžaduje, aby si udrželi vysoké standardy vědecké bezúhonnosti a kontroly kvality, podělili se o své poznatky, komunikovali s veřejností a vychovávali mladší generaci. Politické autority by měli činnosti (akce) vědců respektovat. "Životopis" vědy by měl zahrnovat etiku ve vědě, jakož i výuku historie, filozofie a kulturního vlivu vědy.
  42. Rovnost v přístupu k vědě je nejen sociálním a etickým požadavkem pro rozvoj člověka, ale také nutností pro realizaci celého potenciálu vědecké komunity ve světě a pro orientaci vědeckého pokroku směrem k uspokojování potřeb lidstva. Problémy, s nimiž se setkávají ženy, tvořící více než polovinu světové populace, při vstupu, práci a postupu ve vědecké profesi a v účasti na rozhodování ve VaV, by měly být urychleně předloženy. Existuje rovněž urgentní potřeba předložit problémy, před nimiž stojí handicapované skupiny lidí, které jim brání v jejich plné a efektivní účasti.
  43. Vlády a vědci na celém světě by měli předložit (adresovat) komplex problémů, týkajících se špatného zdraví a rostoucí nerovnosti v oblasti zdraví v jednotlivých zemích a mezi komunitami téže země s cílem dosažení zvýšeného a vyrovnaného zdravotního standardu a zlepšené kvality poskytování zdravotní péče pro všechny. Toho by se mělo dosáhnout přes vzdělání, s využitím vědeckých a technologických výhod, rozvíjením masivního dlouhodobého partnerství mezi všemi účastníky a pomocí doprovodných programů k tomuto úkolu.
  44. My, účastníci celosvětové konference "Věda pro 21. století: nový závazek", se zavazujeme vynaložit všechno úsilí pro realizaci možnosti podpory dialogu mezi vědeckou komunitou a společností k odstranění jakékoliv diskriminace se zřetelem na vzdělání pro vědu a ve prospěch vědy, působit eticky a společně v našich vlastních sférách působnosti, posílit vědeckou kulturu a její mírové využití v celosvětovém měřítku a podporovat využití vědeckých poznatků pro blaho lidí a pro trvalý mír a rozvoj s přihlédnutím k výše uvedeným sociálním a etickým principům.
  45. Máme za to, že dokument konference "Vědní agenda - rámec pro další činnost" je praktickým vyjádřením nového závazku vědy a může sloužit jako strategický průvodce pro partnerství v rámci systému OSN a mezi všemi účastníky vědeckého snažení v příštích letech.
  46. Přijímáme proto tuto Deklaraci o vědě a využití vědeckých poznatků a souhlasíme s Vědní agendou - rámcem pro další činnost jako prostředkem k dosažení cílů vytyčených v Deklaraci a vyzýváme UNESCO a ICSU, aby předložily oba dokumenty Všeobecné konferenci a Valnému shromáždění. Tyto dokumenty budou rovněž převzaty Valným shromážděním OSN. Cílem je umožnit oběma organizacím stanovit a realizovat následné akce (follow-up action) ve svých programech a mobilizovat podporu všech partnerů, zvláště těch, které jsou v systému OSN, za účelem posílení mezinárodní koordinace a spolupráce ve vědě.

Sdílejte na: